TEORIE POZNÁNÍ

Vznikla koncem 10. let 21. století ze snah objasnit omezenost a subjektivitu lidského vědomého i nevědomého poznání. Vysvětluje vznik vědomí a osobnosti a popisuje jejich strukturu a vývoj. Zdůrazňuje význam otázek jako symbolů vývoje poznání i jejich vazbu na hmotu (co, jak, kde, kdy) a vědomí (proč, kdo). Definuje základní posloupnost otázek pro vědomé záměrné jednání v podobě proč-co-jak-kdy, kde, kdo a tím dává možnost preferovat obsah před formou a smysl před obsahem.

Teorie usnadňuje práci s lidmi, zejména pochopení odlišností ve vnímání reality a konfliktů, které v důsledku osobností a odlišného vnímání mezi lidmi vznnikací. Díky tomuto pochopení je možné konflikty osobností účinněji řešit. Teorie poznání je také teoretickým základem té části teorie vitality, které se zabývá vedením lidí a ovlivňováním jejich vztahů.