Na jaře roku 2010, poté, co jsem doprovodil na knižní trh monografii Vzdělávání dospělých, se mi konečně podařilo zpracovat data, která jsem pilně sbíral o našich (a nejen našich) lídrech. Připadalo mi, že by bylo dobré se o výsledky podělit se čtenáři, a tak jsem napsal knihu Tajemství úspěchu, která vyšla v nakladatelství Grada ještě v listopadu 2010.

Téma se mi mírně rozrostlo pod rukama, protože ne každý úspěšný člověk se zákonitě stává lídrem. Musel jsem se vypořádat s různými pojetími úspěchu, které máme (v souladu s nádhernými myšlenkami Viktora Emila Frankla) svobodu pro sebe volit. Volíme mezi optimem a maximem, mezi úspěchem přechodným a udržitelným, veřejným a soukromým. Tyto volby a podmínky úspěchu v jejich rámci se staly obsahem první kapitoly knihy.

Druhá kapitola je plně věnována veřejně úspěšným lidem - tedy lídrům. Definuji v ní šest klíčových kompetencí, jež jsem u současných i historických lídrů objevil, a ukazuji, jak se podílejí na úlohách, ve kterých musí lídr uspět - tedy na generování myšlenek, na jejich prosazování a v dohledu nad tím, zda jsou uskutečňovány.

Do třetí kapitoly se mi nastěhovali lidé, kteří žijí svůj soukromý úspěch - ať již spíše sebestředný, zaměřený na vlastní spokojenost, nebo otevřenější, zaměřený na užitečnost toho, co dělají. Spolu s těmito lidmi mi do třetí kapitoly vklouzly i úvahy o úspěchu týmů, a nakonec i pasáž, týkající se vitality naší současné civilizace.

Děkuji všem lídrům a jinak úspěšným lidem, kteří mi pro knihu dlouhá léta "stáli modelem". I když slovo lídr nemá žádné etické znaménko, mezi lídry bezpochyby patří pan Hitler stejně jako pan Gándhí, ti "mí" jsou v drtivé většině poctiví lidé.