Až se krize zeptá, co jste dělali v zimě

Strašidlo hospodářské krize laškuje i se mnou. Vždy jsem si hlídal, abych měl pestrou práci - aby tréninky na straně jedné a poradenství, facilitace a mediace na straně druhé měly srovnatelný objem.

     V poslední době to není jednoduché. Poptávka po konzultacích strmě roste a zájem o vzdělávání, který v minulých letech stabilně rostl, dnes spíše stagnuje. To mi dává příležitost dívat se firmám pod sukně častěji a důkladněji než dříve. Co vidím? Dva zásadně odlišné obrázky.

     Někde se usilovně reaguje. Snižují se náklady, omezuje se výroba, firmy shánějí státní podporu a připravují se na přechod do stavu jakéhosi „bazálního metabolismu“ v poměrně bláhové naději, že když se takto zajistí a zapouzdří, probudí se časem ze zimního spánku čilé, dravé a výkonné. To je smutný pohled.

Druhý obrázek mi dělá větší radost. Jsou firmy, které vidí v hospodářské krizi – mimo jiné – i skrytý potenciál. Přemýšlejí, jak se změní trhy, jak budou reagovat zákazníci, stát a konkurence, a hledají příležitosti. Vědí, že z krize vyjdou jako silné právě ty firmy, které jí prošly v bdělém stavu. Nejcennějším produktem na současném trhu je pro ně nápad.

Na první typ firem bych nevsadil ani pětník. Vyhrají svůj boj o přežití pouze tehdy, když spánek konkurence bude o něco hlubší než ten jejich. Těch druhých se držím. Vím dobře, že jde o budoucí lídry trhů a tržních segmentů.

Možná i Vám příběh české krize připomíná známý mem o tom, jak se z Afriky vrátili dva průzkumníci a přinesli zprávy o tamních trzích panu Tomáši Baťovi. Jeden z nich prý přijel smutný, že Afričané chodí bosi a boty se tam vůbec neprodávají. Druhý byl naopak nadšený, protože viděl samé bosé domorodce, které je možné obout.

J.P.